Dřevěná podlaha vrže: Proč to vzniká a jak to vyřešit

Kde se bere vrzání dřevěných podlah

Jdeš po svém bytě, užíváš si krásu dřeva a najednou… Křup! Ozve se výmluvný zvuk, co přehluší televizi i večerní pohodu. Určitě tě někdy taky naštvalo, když vrzání podlahy narušilo klidnou noc nebo někoho v domácnosti vzbudilo. Ale proč vlastně dřevěné podlahy vržou? Nejde jen o stáří, jak se často myslí. Skřípání a křupání má překvapivě různorodé příčiny – od samotné konstrukce domu až po změny teploty vzduchu nebo vlhkosti.

Dřevo není kámen. Je to živý, dýchající materiál, který stále reaguje na okolí. Třeba ve starém činžáku se pohybuje celá dřevěná konstrukce domu a podlaha s ní. Ve dne vyšší teplota, přes noc pokles – a desky reagují smrštěním i roztažením. Často jde o běžné sezónní pohyby. Podlaha, hlavně ta starší, není pevně svázaná s podkladem tak, jak by si člověk mohl myslet. Uvolněné nebo slabě uchycené latě prostě vržou, jakmile po nich šlápneš. A přesně v těchto spojích, kde se třou dřeva o sebe nebo o šrouby, vzniká právě ten známý pazvuk.

Někdy je základní oprava podlahy jednoduchá – stačí upevnit prkno, či srovnat drobné nerovnosti. Jenže problém bývá také hlouběji v podkladu. Plovoucí podlahy, kde dřevo není pevně spojeno s podlahou, vržou kvůli volnému pohybu dílců. Pevně přibité prkenné podlahy zase trpí uvolněnými hřebíky nebo otlučenými deskami. Pokud doma topíš podlahovým vytápěním, počítej s ještě vyššími rozdíly v objemu dřeva mezi zimou a létem. Tohle všechno tvé uši dovedou pěkně potrápit.

Nedávné průzkumy českých domácností ukazují, že více než 35 % majitelů dřevěných podlah řešilo během pěti let problém s vrzáním. Nejčastěji právě v panelácích, kde se používají plovoucí podlahy v kombinaci s nevhodnou podložkou. Rozhodně nejde o vadu dřeva samotného, ale spíš o to, jak je podlaha namontovaná a jak se o ni staráme—to už mnoho lidí často přehlíží.

Jaké faktory nejčastěji způsobují vrzání

Takže, co přesně za tím vězí? Většina případů vrzajících dřevěných podlah má původ v několika hlavních faktorech. Za prvé: střídání vlhkosti a teplot. Dřevo pohlcuje a vydává vlhkost, mění se jeho objem. Kdykoliv se změní počasí nebo topná sezóna, podlaha si prostě žije vlastním životem. To, co bylo v létě natěsno, v zimě klidně povolí. Pokud se něco kamarádí s vrzáním, tak právě suchý vzduch a rychlé výkyvy teplot, k tomu pár let používání a už máme podlahu, co povídá, když po ní chodíme.

Dalším častým viníkem jsou podkladové vrstvy. Když je podlaha položená na staré nerovné dlažbě nebo nevyrovnaném betonu, dochází k pohybu lamel nebo prken. Stačí, aby část podlahy ztratila kontakt s podkladem, okamžitě vzniká znatelný pohyb. Nejhorší je, když prkna nebo lamely drhnou o podložku, protože tření vydává typický skřípavý zvuk. Pozor si dej třeba na staré parkety – často se povolí jen některé segmenty, zbytek drží, ale právě na těch uvolněných jezdíš vrzajícím vlakem.

Použití nevhodného lepidla nebo uvolněné hřebíky taky bývají častým problémem. Když se špatně zafixované desky začnou pohybovat, kontakt materiálů vytváří vrzání. A i když máš podlahu se zámečkovým systémem (typické u moderních plovoucích podlah), časem se i tyto spoje trošku vymezí a pak je slyšet něco mezi klapnutím a vrznutím.

Co má ještě vliv? Podložky a izolační vrstvy pod podlahu. Některé levné pěnové podložky se po letech slehnou nebo rozpadnou, takže podlaha nemá stabilní základ a každý krok je slyšet. Zvuk někdy přenáší i podlahové vytápění, hlavně u dýhovaných typů dřev – teplo zespoda rozšiřuje desky nestejnoměrně a výsledkem je skřípavý tanec. Jestli máš doma těžký nábytek, můžeš si být jistý, že na některých místech se zátěží podlaha časem víc opotřebuje a právě tam začne vrzat jako první.

V některých případech za to může i špatná aklimatizace dřeva po montáži. Dřevo by mělo před položením několik dní ležet v bytě, aby nasálo okolní vlhkost. Když se na tohle zapomene, není divu, že za pár měsíců začne parket protestovat.

Různé druhy dřevěných podlah a jejich vrzání

Ne všechny dřevěné podlahy vržou stejně. Když se rozhlédneš po bytě, poznáš rychle, jestli máš masivní prkna, parketovou podlahu nebo plovoucí lamely. Každý typ má trochu jiné chování. Tloušťka, způsob uložení i druh dřeva hodně ovlivní, co bude pod tvými nohami slyšet.

Masivní podlahy (například z dubu nebo smrku) mají tendenci se v průběhu let pohybovat nejvíc. Dřevo pracuje v celé své tloušťce, proto když šetříš na kvalitě montáže a podkladu, bude peace podlahy dřív nebo později pravidelně narušována vrzáním. Plovoucí podlahy z dřevěných lamel zase často vržou kvůli tomu, že nejsou k podkladu pevně fixované, takže se lamela uvolní, pohne a o tření není nouze. Parketové podlahy mají problém hlavně v uvolněných spojích jednotlivých parket. Stačí, když časem povolí hřebík nebo lepidlo, a už vibruje celá část místnosti.

Každý druh dřeva pracuje jinak. Dubové podlahy mají vyšší stabilitu, smrkové nebo borovicové rychleji mění své rozměry. Tropické dřevo je na změny vlhkosti a teplot citlivé daleko méně. Tvrdé dřevo méně vrže, naopak měkké je náchylnější k pohybu a tím i ke zvuku. Záleží taky na typu použité úpravy – lakované povrchy se chovají jinak než olejované nebo voskované.

Podrobněji, pokud máš podlahu přibitou na dřevěné polštáře (typické například pro starší domy), rychle zjistíš, že pokud se nějaký spoj uvolní, zvuk se šíří s celou konstrukcí. U plovoucích podlah je typický problém v podložce – pamatuješ, když hitem byly tenké pěnové folie pod podlahu? Ty se během let propadají. Dílce si pak „hrají“ a kontakt hran zajišťuje zvuk na každý krok.

Tady je přehled vlivu typu podlahy na pravděpodobnost vrzání:

Jestli máš doma podlahu z měkčího dřeva (třeba starou borovici), připrav se na to, že každý výkyv teploty nebo vlhkosti uslyšíš. U tvrdších typů zase většinou může za problém buď samotná montáž, nebo nesouosé uložení na podkladu.

Jak odstranit vrzání dřevěné podlahy svépomocí

Dobrá zpráva je, že v řadě případů si dokážeš pomoct sám bez větších investic. Nečekej ale, že když jen utáhneš šroubek, zmizí vrzání navždy. První krok je zjistit přesné místo – někdy stačí opravdu jemně šlapat po podlaze a pozorovat, odkud zvuk vychází. Pokud je příčina „lokální“, můžeš použít pár jednoduchých triků.

• Promazání spár nebo spojů. Pokud vrže spoj mezi dvěma prkny, zkus je jemně promazat grafitovým práškem nebo parafínem. Stačí natřít štětečkem, rozchodit a chvíli počkat.
  
• Podsypání prasklých spár. Uvolněné spojky u starších parket se někdy dají zespodu podsypat dřevěným prachem smíchaným s lepidlem.
  
• Dotažení hřebíků nebo šroubů. Když je prkno uvolněné, stačí přidat šroubek poblíž místa vrzání. Ideální je použít šrouby do dřeva, které drží pevně a nevyjedou časem zpět.
  
• Použití speciálních pěnových podložek nebo tlumících rohoží. Často pomůže vložení tenké podložky mezi prkno a podklad – tím se omezí pohyb.
  
• Někdy lze aplikovat vosk nebo speciální roztoky na spoje. Ty seženete v hobby marketu. Vosk vyplní mikrospáry a přeruší přenos zvuku.
  

Pokud máš podlahu s dutým prostorem pod sebou, můžeš zkusit na vybrané místo zavrtat malý otvor a pod podlahu vstříknout montážní pěnu nebo speciální lepidlo na bázi latexu. Stačí pak dírku zalepit tmelem a je klid. Dobře funguje taky glycerinové mazivo, když je problém ve styku podlahy a základových latí.

Někdy ani jedna metoda nezabere hned – ideální je metodu zkusit v několika krocích, protože kombinace více postupů bývá nejúčinnější. Opravdu větší zásahy (například znovu kotvení podkladu nebo oprava podlahového rámu) raději svěř někomu, kdo má s tím už zkušenosti. Ale na drobné opravy podlahy postačí i trocha šikovnosti.

Občas se objeví rady typu „nasypte do spár mouku nebo prášek do pečiva“. Funguje to ale spíš krátkodobě a je lepší vsadit na materiály opravdu určené pro dřevo. Důležité je hlavně nebát se pokusit problém lokalizovat a nepouštět se hned do kompletní rekonstrukce. Kdo hledá přesné místo a nebojí se jemné chemie nebo mechanických úprav, má vyhráno.

Kdy už volat odborníka – prevence do budoucna

Když nic nezabírá, je čas volat odborníka. Konečný rozhodovák většinou přijde v situaci, kdy je problém hluboko v konstrukci podlahy nebo když vrže velká část místnosti. Nejsou výjimkou situace, kdy podlahu pokládal neprofesionál, chybí vyrovnání základů, nebo podlaha sedí na špatné podložce. V takových případech jsou běžné domácí opravy krátkodobé a nový rám, popřípadě kompletní přeložení podlahy je nejlepší řešení.

• Dlouhodobě vrzající podlaha – Pokud už podlaha vydává zvuky několik let a zhoršuje se to.
• Rozsáhlé uvolnění desek – Vrže několik metrů čtverečních, nebo celý pokoj.
• Viditelné prohýbání či pohyb prken – Podlaha se při zátěži znatelně hýbe.
• Vlhkost nebo plíseň v podkladu – V podlaze i podkladu je vlhko, objevuje se zápach.

Odborníci mají k dispozici speciální technologie – od hloubkových injektáží, přes připevnění dřevěných prken skobami, až po kompletní renovace. Vědí taky, jaký druh lepidla nebo podkladové vrstvy je nejlepší použít, a řeší často celý problém komplexně, včetně případného podložení stropní konstrukce. Při rekonstrukci starých bytů někdy najdou při demontáži překvapivě i shnilé trámy - na to svépomocná oprava nestačí.

Základem prevence je především správná údržba a vhodné mikroklima. Prach, který se dostane do spár, může zvuk paradoxně krátkodobě ztlumit, ale zároveň dřevo víc zadržuje vlhkost a tím vznikají další potíže. Důležité je také pravidelně kontrolovat těžký nábytek – ten způsobí vznik trvalých otlaků.

Pokud plánuješ podlahu znovu pokládat, nech dřevo minimálně týden ležet v místnosti, kde bude položené. Uprav také vlhkost v místnosti – ideál je mezi 40-60 %. Někteří podlaháři používají i odborné přístroje na měření vlhkosti dřeva ještě před montáží. Pro podlahovky se doporučuje použít kvalitní izolační rohože, které brání přenosu vibrací a zajišťují rovnoměrné rozložení váhy po celé místnosti.

Opravdu platí, že prevence vyjde levněji než překládka. Lepší je jednou týdně vysát spáry a v zimě větrat, než každý rok opravovat podlahu. Lidé často zapomínají, že hlavní je netrápit podlahu extrémními výkyvy vlhkosti a náhlým teplem, které prostě dřevo nemá rádo. Vyhnout se těmto extrémům znamená tišší domov na dlouhá léta.